Proslovy, které zazněly na oslavách 120. výročí založení SDH Plchov – 7.9.2019

Úvodní proslov – 120. výročí založení SDH Plchov (Kateřina Tučková, Mgr.)

Představme si – je právě rok 1899, Evropě vládne Habsbursko – Lotrinská dynastie. V Paříži před 10 lety dostavěli Eifellovu věž, Freud dokončuje svou knihu Výklad snů a Tolstoj román Vzkříšení. Německá firma Bayer si patentuje Aspirin. Marconi přenáší radiový signál přes kanál La Manche a v tomto roce se uskutečňuje i první rádiový přenos řeči na vzdálenost 630 metrů. V zámoří Modré punčochy rozbíjejí výklady ve snaze upozornit na ženská práva.

Čechy jsou součástí Rakouska-Uherska. Díky národnímu obrození si český jazyk dobývá své místo na slunci, i když mnoho let se ještě bude na úřadech mluvit německy. Před 16 lety bylo díky druhé všenárodní sbírce znovu otevřeno Národní divadlo. Spolková činnost je na vzestupu, na výstavišti v Holešovicích je otevřen dřevěný kruhový pavilon pro Maroldovo panoráma „Bitva u Lipan“. Kdo z pražské smetánky nemá na Praze 1 činžovní dům navržený architekty Schulzem, či Wiehlem, jako by nežil. Alois Jirásek již 11 rok píše 5-ti dílný román F.L. Věk a umírá spisovatelka Karolina Světlá. Dělnické hnutí je na vzestupu a Evropa začíná kvasit. Na dveře klepe rok 1900 a s nadcházejícím stoletím je v módě propadat panice z konce světa. Že je na dosah, Evropa ještě netuší. Vždyť řidič nastartuje arcivévodův vůz jedoucí Sarajevem až za dlouhých 15 let.

V roce 1899 se svět jen málo podobá tomu, co známe. Ve městech jsou večerní ulice osvětlovány plynovými lampami, na vesnicích se svítí svíčkami a loučemi. Potraviny se dávají k ledu, zalévají do sádla, nejsou ledničky, mrazáky. Zákon o všeobecné elektrizaci bude přijat až v roce 1919. Teprve za 7 let vyjde v časopise Vědecký Američan vůbec první inzerát, nabízející rádio do domácnosti. Na vesnicích lidé pracují velmi tvrdě, dnes běžná hnisavá angína, natož zápal plic, jsou život ohrožujícími nemocemi, přežívají je povětšinou jen mladí, fyzicky zdatní a dobře živení jedinci, penicilin objeví Fleming až za 29 let. Rodiny jsou početné, mnoho dětí i matek záhy po porodu umírá, lékaři jsou často finančně i vzdáleností nedostupní. Sýpky a stodoly vlastní jen ti bohatší, běžní domkáři mají seno nakupeno ve stozích. Požár znamená pro celou rodinu přijít o živobytí. Prevence je ještě neznámý pojem. Hašení požáru má spíše funkci ochrannou, aby se oheň nerozšířil k sousedům, snahou je především zabránit škodám, poslouží řetěz z lidských rukou, které si podávají kbelíky, technika je velmi drahá, plátěné oděvy nemají protitepelnou úpravu, jaké je jít proti ohni s plechovu helmou na hlavě, těžko říct. Kdo je v těchto časech schopen prosadit založení sboru a zakoupení nákladné techniky, musí být vizionář, člověk s autoritou a schopností lidi motivovat.

Plchov, malá vesnička ztracená uprostřed hlubokých lesů, je stranou všeho dění. Žije tady jen pár lidí, všichni si vidí do talíře, tvrdě pracují na polích. Nevím, co vede naše pradědy k založení sboru v Plchově, možná vlastenectví, nebo nějaký požár v okolí. První sbor dobrovolných hasičů je založen ve Velvarech už v roce 1864 a ještě v roce 1899 jej stále vede pan Karel Krohn, další sbory jsou založeny vzápětí – 1878 Nové Strašecí, 1885 Srbeč, 1886 Smolnice, 1889 Jarpice. Ve Stehelčevsi si k založení sboru v roce 1885 „nadělí“ parádní čtyřkolovou stříkačku Abc 8 od firmy Smejkal a syn a uznejte, že za 500 zlatých to musí být skvělá mašina. Že takovou parádní stříkačku z roku 1882 získá náš sbor v roce 1937 a ještě v roce 2019 bude ve funkčním stavu, o tom si naši pradědové nenechávají ani zdát.

A možná bylo všechno jinak. Třeba byl důvodem založení čirý pragmatismus. Představuji si to asi takto: pátek večer, hospoda „Na Hrázi“, jeden z mužů se zvedá a říká: „No, nic, už budu muset domů, je deset, stejně bude držková!“ a druhý na to: „Chlapi, to chce něco neprůstřelného, něco na úrovni, na co nemůžou ženské nic říct. Dokážete si představit, jaká by to byla paráda, kdybychom – kupříkladu každou středu a pátek – mohli doma říct – mámo, odlož mi večeři, dneska mám hasiče?“. A možná právě takto vznikl sbor dobrovolných hasičů v Plchově a možná právě takto se jeho prvním starostou stal pan Stanislav Tuček.

Střih. O 120 let později. Píše se rok 2019. Starostou sboru je opět Tuček, tentokrát Vladimír, již dlouhých 18 let. Sbor čítá 93 členů – 44 mužů, 23 žen, 26 dětí. Plchov je stále malá vesnička, ztracená uprostřed lesů, je nás tu jen pár, všichni se známe křestním jménem, kdo chce za civilizací, ten si za ní dojede, tak se nám to líbí a nechceme na tom nic měnit. A já stejně jako paní Tučková před 120 lety slyším každou středu a pátek – odlož mi večeři, mám dneska hasiče.

Proslov starosty SDH Plchov – 120. výročí založení SDH Plchov (p. Vladimír Tuček)

Dobrý den, vážení hosté, vítám Vás u nás v Plchově na oslavách 120. výročí založení našeho sboru.

Zázraky se někdy dějí. Tento týden byl na jedné staré půdě v Plchově nalezen hasičský poklad. Dárci upřímně děkujeme. Našly se listiny z prvních let sboru. Když jsme listovali starými seznamy členské základny, nacházeli jsme jména vzdálená 3 až 4 generace – jména našich blízkých, i jména, která dosud nosí naši sousedé a přátelé. Při procházení peněžních deníků jsme si uvědomovali, s jakým nadšením první členové průběžně podporovali po malých částkách sbor. To je zavazující. A nešlo jen o finanční podporu. Kupříkladu manželé Zázvorkovi z Kvílic darovali v roce 1934 sboru prapor. Nalezli jsme i zakládající listinu sboru. Bylo na ní 7 mužských jmen. A 2 další jména, které jsme na zakládající listině sboru dobrovolných hasičů z roku 1899 opravdu nečekali – byla to jména Eisová a Tučková. Zdá se, že Plchovský sbor, je v otázce vytváření rovných příležitostí opravdu napřed.

Proč tolik spolků se smysluplným zaměřením už dávno nefunguje a sbory dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska jsou stále aktivní? Snad pro hodnoty, které představují. Být hasič, znamená mít odvahu, nesobecky pomáhat, být skutečně členem sboru a být schopen projevit osobní statečnost.

Zlepšuje se technika, bezpečnostní prvky, ale bohužel i materiály, které dobře hoří. Nasadit svůj život a zdraví pro ochranu zdraví a majetku jiných, to je odvaha.

Když zazní siréna, hasiči – členové JPO-III vyběhnou ke zbrojnici, i když je to třeba o půl druhé ráno. Vrátit se po zásahu domů, jen se osprchovat a vyrazit do práce, to je nesobeckost. Stejně jako ochota odjet pomáhat do oblastí postižených povodněmi, tak jako jsme my pomáhali v Neratovicích a Starých Ouholicích, vždy po dobu necelého měsíce v letech 2002, a pak znovu v roce 2013. A vždy v dobách povodní, nebo jiných katastrof, stejně tak nezjištně přijelo a pomáhalo mnoho dalších sborů dobrovolných hasičů z celé republiky těm, kteří to potřebovali. To je nesobeckost. A pak jsou tu i obyčejné situace, kdy pracujeme pro své spoluobčany, ve volném čase provádíme řezání a průklest stromů, sázíme nové stromy, čistíme potok, kanály, umyjeme silnice od bláta, pořádáme sběr železného šrotu a elektrošrotu, abychom měli obec pěknou a bezpečnou, to vše ve svém volném čase. A to je také nesobeckost.

Mít radost ze společné práce při přípravě kulturních a sportovních akcí pro děti, i pro dospělé, chodit na brigády, jezdit na výlety, mít společné zážitky, to znamená být členem sboru. Držet při sobě, když je na sbor vyvíjen intenzivní tlak zvenčí, nebo se vzájemně podpořit, když dá život někomu z nás co proto, to znamená být skutečně členem sboru. A někam patřit, to je k nezaplacení.

V červenci 1940 se náš sbor účastnil slavnostního otevření Hasičského domu ve Slaném. Asi si už dnes ani nedokážeme představit, jak velký to musel být projev národní hrdosti a především osobní statečnosti ve válečných letech. Být hasič, znamená umět se rozhodnout a stát si za svým názorem, i když je to nebezpečné, nebo jenom nepopulární. A to je osobní statečnost.

To jsou hodnoty, které si generace hasičů před námi a doufám, že i po nás, budou předávat. Tímto předchozím generacím plchovských hasičů děkujeme a slibujeme, že se budeme snažit stejně dobře vychovat členy mladých hasičů, tedy ty, co přijdou po nás.

Proto také doufám, že za 80 let se tady naši pravnuci sejdou s vašimi pravnuky a pochválí předchozí generace, mezi kterými bude, doufejme, i ta naše, jak jsme naše sbory vedli. A s pousmáním si představuji, jak starosta SDH Plchov v roce 2099, při příležitosti oslav 200. výročí založení sboru, řekne: „Jsme hrdí na to, že naše historická technika je dosud ve funkčním stavu, obzvláště si vážíme našeho veterána, Tatry CAS 32.“